články 2024

150. výročí narození Josefa Suka

Hudební skladatel, houslista a pedagog se narodil 4. ledna 1874 v Křečovicích do rodiny řídícího učitele.

Již jako jedenáctiletý začal studovat na pražské konzervatoři hru na housle u Antonína Bennewitze, poté skladbu u Karla Steckera a později v mistrovské třídě Antonína Dvořáka. V roce 1892 založil se spolužáky z konzervatoře České kvarteto (Karel Hoffmann, Oskar Nedbal, Otto Berger), které uměleckou úrovní s mezinárodními úspěchy dosáhlo světového významu.

Od roku 1922 působil na pražské konzervatoři jako profesor mistrovské třídy skladby, byl zvolen rektorem této školy a k jeho žákům patřili Jaroslav Ježek, Klement Slavický, Pavel Bořkovec a ještě před odchodem do Francie krátce i Bohuslav Martinů.

Pokud se týče rodinného života, je všeobecně známo, že se umělec v roce 1898 oženil s dcerou A. Dvořáka Otilií, která na následky vrozené srdeční vady poměrně mladá zemřela. Tato smutná událost pak zásadně ovlivnila obsah jeho tvorby.

Vnukem Josefa Suka st. a pravnukem Antonína Dvořáka byl mimořádně talentovaný houslista Josef Suk ml., jenž byl sólistou České filharmonie, úspěšným pedagogem na Vysoké hudební škole ve Vídni a interpretem Dvořáka, Bacha, Mozarta a Beethovena.

Ještě než se zaměřím na Sukovu sborovou tvorbu, uvedu některé jeho stěžejní opusy.Především to byla scénická hudba k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena, dále symfonická báseň Praga jako glorifikace našeho hlavního města, symfonie Asrael, napsaná z bezprostředního podnětu smrti A. Dvořáka a dílo Zrání s mottem stejnojmenné básně Antonína Sovy. Nehodlám zapomenout ani na jeho skladbu (vlastně pochod) s názvem v nový život, za kterou obdržel na LOH v Los Angeles (1932) stříbrnou medaili.

Jestliže se chci zmínit o sborových dílech J. Suka, tak především mi tane na mysli Deset zpěvů pro ženský sbor,op. 15. Z nich  tři sbory s názvem Žal, Pastýř a pastýřka a Divná voda jedinečně interpretoval Komorní sbor PedF UK Praha pod vedením Jany Veverkové na koncertě Studenti sametu 2017 ke Dni 17. listopadu v pražském Rudolfinu.

V Pěveckém sdružení pražských učitelů jsme na koncertech rovněž zpívali skladby J. Suka. Často vzpomínám na uvedení písní z cyklu Čtyři zpěvy pro mužský sbor a cappella na slova srbské lidové poezie. S veselou pijáckou písní Bán varaždínský a král Matyáš kontrastuje zadumaný a něhou prodchnutý druhý sbor Raněný, když ve třetím sboru s názvem Klid se tratí je okouzlen mladý muž „nejpěknější dívkou“ a v závěrečném sboru Chuďas je vyjádřeno vše, co patří k milostné lyrice.

Mnohé smíšené pěvecké sbory se inspirovaly dalším Sukovým vokálním dílem s titulem Tři zpěvy pro smíšený sbor, op. 19 na slova českých a slovenských lidových písní, které Mistr věnoval Pražskému zpěváckému spolku Hlahol. V první části jsou s názvem Zavedený ovčák využita slova české lidové poezie, v další Mať moja je vyjádřen žalozpěv nad zesnulou matkou a v posledním sboru sáhl skladatel k básni F. L. Čelakovského Stasa čarodějnice.

Josef Suk zemřel v roce 1935 v Benešově a je pochován v rodných Křečovicích. Je zde umístěn Památník Josefa Suka v domku, kde skladatel po velkou část života bydlel.

S učiteli a rodiči žáků tehdejší LŠU ve Vrchlabí jsem v roce 1980 jak tento Památník, tak i Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami navštívil. Ale to už je dávno, vzpomínky mně však trvale zůstávají.

                       Miloslav Samek

                    ----------------------------------------------------------------------------

 

Jiří Kolář©2015. Správce webu: misatrybulova@gmail.com

Vytvořeno službou Webnode